Hra o Kracavu | Reálie | Důležité informace | Pravidla | Strany | Registrace

Jaro léta Páně 1433.

Války pro víru pustoší České království už více než tucet let. Domácí stoupenci kalicha a ti, kteří zůstali věrni církvi římské, na sebe řinčí zbraněmi, někdy se na sebe vrhnou, ale jindy zas vyjednávají a měšce s penězi potěžkávají. Čas od času přitrhnou do království českého říšsko-německá vojska pod znamením kříže v domnění, že české kacíře přemohou a ztrestají, ale obvykle se se zlou potáží a se zkrvavenými hlavami zase domů odtáhnou. V zemi se ale rozmáhá bída, kterou posiluje neúroda posledních let, časté letní deště a zimy tak mrazivé, že ani velmi věkovití lidé takové nepamatují.

Domácí válka bují jako zhoubná nemoc a šíří se i za hranice království Českého.

Kraj, kde se severní hranice Čech stýká s hranicí Horní Lužice, není sice tak bohatý na obilí, ale země tu skrývá rudy, z nichž se získává železo, olovo, ba i stříbro. Navíc se tu kříží zemské cesty, které vedou do bohaté Horní Lužice. Terén je k domácí válce víc než příhodný. Jsou tu lesy, úžiny, údolí, zahloubené potoky, ale především hřbety mírných hor porostlé stromy, kde se oděnci všech stran mohou ukrýt a podle rozkazů svých pánů zaútočit a zmocnit se majetků odpůrců.

Urozenci na sebe nevraží, často tasí meče, ale společné hranice panství je občas nutí i společně se životem protloukat, ať jsou páni věrní římské církvi nebo se hlásí k utrakvistické víře. Jindy si zas bez výčitek vrazí dýku do zad.

Mikuláš z Kajšperka, dnes sezením na Kracavě, je horlivý stoupenec kalicha, který v jeho jménu neváhá své panství rozšiřovat a to i na úkor svých rodem spřízněných sousedů. Sotva pojal za manželku Markétu z Donína, hned se začal poohlížet po panství svého švagra Jindřicha a brzy, léta Páně 1431, ho mocí vypudil z hradu Grabštejna, čímž v něm získal zarytého nepřítele. Kajšperk dál sbíral zbrojné pacholky a pustošil majetky lužického města Žitavy, které se jeho divokým nájezdům jen s velkým úsilím bránilo.

Nedaleko,v pevném městysi Aicha (Český Dub), sídlí sirotčí hejtman Jan Čapek ze Sán, který podniká výpady do Lužice i na panství katolických urozenců, při nichž jsou mu někdy ku pomoci i žoldnéři Mikuláše z Kajšperka. Čapek se ale chystá na válečnou výpravu v žoldu polského krále a to postavení kališníků v kraji oslabuje. Čapkův podhejtman Tlach tak musí zvažovat, zda by pro něj nebylo lepší dojednat s katolíky příměří. Odplatu chystají nejen hornolužická města spojená do landfrýdu nazývaném Šestiměstí, ale také Biberštejnové, především jejich purkrabí Mikuláš Dachs, kterého sirotci vyhnali z hradu Hammerštejna.

Lužičané už dále nájezdy na svá města nechtějí trpět. Vedeni žitavskými postaví vojsko a hodlají ztrestat lapky a vypálit Kracavu. Ochotné pomocníky najdou v katolických rytířích Jindřichu z Donína, Oldřichu z Biberštejna i jeho purkrabím. Počítají také s pomocí družiny Zikmunda z Vartenberka, což je ovšem pán velmi vrtkavý a ve svých postojích nevyzpytatelný. Podhejtman Tlach to dobře ví a zjišťuje jeho cenu.

Mikuláš z Kajšperka bije na poplach a volá na pomoc sirotky z Aichy, kteří po určitém váhání dorazí.

Tak se před Kracavou setkají dvě vojska, obě na první pohled odhodlaná svést boj….

Stalo se minule:

Po celonočním střežení brány se obránci tvrze rozhodli, že udělají výpad do tábora obléhatelů a vyplení ho. Při této příležitosti se jim podařilo zajmout samotného velitele Zdeslava z Nezabudic, který byl následně svými lidmi vykoupen za měšec nejistého obsahu.

Kajšperk nadále drží svou ženu Markétu zamčenou ve věži a pokus vesničanů jejich dobrou paní osvobodit se nezdařil. Neukázal ji ani přes veškerá naléhání jejího bratra Jindřicha z Donína, který přitáhl před hradby Kracavy spolu s hotovostí lužického Šestiměstí.

Tvrz a její okolí zasáhla děsivá vichřice, která zničila spojeným vojskům před tvrzí tábor do té míry, že by nemohli pokračovat v obléhání, ale postihla i obránce, kterým náhlý příval vody rozmočil všechno zbývající jídlo a střelný prach z toho mála, co jim ještě zbylo. Aniž by tak jeden tušil o neštěstí druhého a náležitě ho využil, bylo domluveno dočasné příměří, aby se velitelé mohli sejít v hospodě a sjednat podmínky kapitulace.

Mikuláš z Kajšperka slíbil, veliteli Šestiměstí Zdeslavovi z Nezabudic, že výměnou za jejich životy v požadované lhůtě s celou čeládkou odtáhne a tvrz mu vydá. Vojsko šestiměstí přes četné protesty pána z Donína odtáhlo od Kracavy. To by ale nebyl zrádný Mikuláš z Kajšperka, kdyby svou přísahu dodržel…