Hra o Kracavu | Reálie | Důležité informace | Pravidla | Strany | Registrace

Tábor utrakvistický

Mikuláš z Kajšperka se roku 1429 přiženil k rodu pánů z Donína, když za manželku pojal Markétu z Donína, sestru pana Jindřicha z Donína na Grabštejně, a s ní věnem Kracavu vyženil. Kalich vyznává horlivě, ale mnozí říkají, že se za něj toliko schovává, aby své lapkovství omluvil a za vznešené myšlenky reje nekalé ukryl. Kracavu opevnil, když tamní kamenný kostel hradbami z mála kamennými a více z dřeva přitesanými obehnal a uvnitř malý obytný palác vystavěl. Svými rejsy trápí široké okolí, svého švagra nevyjímaje, neboť ho již následujícího roku 1430 z jeho hradu Grabštejna vypudil.

Venč rotmistr lapkovský, Lužičany zvaný Wentsz či Wenzel, svému pánu Mikuláši pilně v rejsech pomáhá a zbrojné pacholky mu shání a ty pak na rejsy vodí.

Jan Čapek ze Sán na svou největší moc a slávu teprve čeká. Roku 1427 neslavně dopadl u Náchoda, když se z temnot dějů odkudsi poprvé prokazatelně vynořil a hned se svými oddíly od Slezanů porážku utrpěl. V naší době drží tento sirotčí hejtman nedaleké město Český Dub, kalich horlivě vyznává a válčí s Lužičany i s dalšími přívrženci církve římské. Na sebe a svůj měšec přitom nezapomíná. Našeho roku 1433 hodlá vyrazit v žoldu krále polského k řece Visle válčit s rytíři Německého řádu.

Štěpán Tlach, Čapkův podhejtman a rabiját, který je pro svého pána tímtéž, čím Venč pro Mikuláše z Kajšperka.

Markéta z Donína kalich vyznává, neboť se tak na manželku utrakvisty sluší. Snaží se zachovat mír mezi svým manželem a svým bratrem, avšak marně.

Horníci, řemeslníci a sedláci z Kracavy. Ve víře na výběr nemají, protože Mikuláš z Kajšperka dává okatě najevo, že je horlivým kališníkem a jeho meč je pádný. Horníci původně přišli převážně ze saského Perna, odkud je jejich předáci před nějakými 70 lety do Kracavy přivedli na výzvu velkého císaře Karla IV.. Ani v generaci vnuků německé kořeny nezapřou a najde-li se dostatečně mocný ochránce, mohou se přiklonit k římské straně.


Tábor římský

Jindřich z Donína na Grabštejně. Katolík a Kajšperkův švagr, který trpí jeho nájezdy. Dočasně je Kajšperkem vyhnán z hradu Grabštejna a touží po odplatě.

Oldřich z Biberštejna je zámožný pán, jemuž těžba železa i nějakého množství stříbra na jeho panství kolem vsi Machnína a Andělské hory přináší nemalý zisk. Není fanatik víry, ale blízkost Kajšperkových lapků a posádky Jana Čapka ze Sán jej nutí k stálé ostražitosti a jeho meč je vždy připravený. S rodem Donínů, ač rovněž katolickým, vede letité spory o společné hranice panství, kolem nichž leží výnosné doly.

Mikuláš Dachs, slezský Němec, spravoval jako purkrabí rodu Biberštejnů nedaleký hrad Hamrštejn, jehož území hraničí s panstvími utrakvistů. Je to dobrý rytíř, ale protože věděl,že proti mnohem početnějšímu nepříteli by těžko obstál, do otevřeného boje se v minulých několika letech nehnal a byl nakloněn vyjednávání. Do Lužice však prostřednictvím žitavských kurýrů dodával cenné zprávy. Proto na něj zjara našeho roku 1433 udeřil houfec sirotků vyslaný Janem Čapkem ze Sán a z hradu ho vypudil. Rytíř Dachs má tak důvod k pomstě a potřebuje také znovu získat přízeň Biberštejnů.

Hornolužické Šestiměstí je svazem – landfrýdem tvořeným městy Budyšín, Zhořelec, Kamenec, Lubáň, Lobava a především městem Žitava , která se nachází nejblíž. Lužičané válčí s českými „kacíři“ střídavě již více než dvanáct let. Žitavským fojtem je v našich časech Albrecht z Koldic , který je věrným služebníkem římského krále Zikmunda Lucemburského.

Zikmund z Vartenberka sezením na Děčíně je urozenec všemi mastmi mazaný, válečník udatný, vyznáním katolík, ale to mu nijak nebrání měnit strany podle toho, odkud mu právě kyne výhoda. Již za svého života je obdařen pěknou přezdívkou „Vrtoch“ a v ději se lze od něj nadít naprosto čehokoliv.